Besedy

SETKÁNÍ SE STAROUSEDLÍKY

Ve čtvrtek 6. února 2014 se v naší škole uskutečnilo zajímavé setkání žáků s bývalými obyvateli Přimdy a okolí, kteří dnes žijí v Německu a Rakousku. Beseda se starousedlíky proběhla v rámci projektu „Český les – místo, kde žiji“, do něhož je naše škola zapojena.

Vyprávění paní Rosy Pertl, Dr. Wolf-Dietera Hamperla a pana Antona Kasseckerta doplnila projekce starých fotografií. Trojici starousedlíků doprovázel na Přimdu také ředitel Městského musea ve Weidenu, Dr. Sebastian Schott, který odpolední besedu pomáhal zorganizovat. Děti se během dvouhodinového povídání a prohlížení dobových materiálů dozvěděly mnoho zajímavého o životě někdejších obyvatel tachovského okresu.

Setkání se zúčastnili rovněž zastupitelé města Přimdy – starosta Miloslav Kunt, místostarostka Marie Šperková a místní kronikář Josef Rídl.

Poděkování za příjemně strávené a zajímavé odpoledne patří všem našim hostům, dále paní Martině Klimpel, která vypomáhala s překladem z němčiny, i oběma malým tlumočníkům – Matthiasi Herrmannovi a Filipu Klimpelovi. 

 

BESEDA O SKLÁŘSTVÍ

Zajímavou besedu o historii sklářství si pro žáky Základní školy v Přimdě připravil odborník v průřezovýc

h tématech Josef Strnad. Beseda navázala na exkursi po zaniklých obcích mezi Rozvadovem a Lesnou, jíž se vybraní žáci zúčastnili 30. září.

V úvodu besedy představili účastníci exkurse své poznatky z ní prostřednictvím prezentace a doplňujícího komentáře ostatním žákům školy. Nejzajímavější lokalitou, kterou jsme během uvedené exkurse navštívili, byla bezpochyby Arnoštova leštírna. Tomuto technickému unikátu, procesu výroby skla a sklářským podnikům v Českém lese pak patřila druhá část besedy.

Poděkování patří panu Josefu Strnadovi za poutavé vyprávění.

BESEDA O ČERCHOVĚ

Besedu o Čerchově a jeho okolí si pro naše žáky připravil odborník v průřezových tématech Josef Strnad. Beseda navázala na exkursi na Čerchov, která se uskutečnila 24. června 2014.

V úvodu besedy uvedl p. Strnad dominanty Českého lesa, poté žáci zhlédli prezentaci s fotografiemi ze zmíněné exkurse. V další části besedy zmínil p. Strnad výskyt tetřeva hlušce na Čerchově, jeho vyprávění opětovně doplnila prezentace.

Děkujeme panu Josefu Strnadovi za zajímavé vypravování.

BESEDA O CHODECH

Paní Marie Špačková si pro žáky 6. a 7. třídy připravila dvouhodinovou besedu o Chodech. První část besedy byla věnována známějším domažlickým Chodům. Děti se dozvěděly, kdo Chodové byli, jaké měli poslání a jaké výsady za svoji službu požívali i proč byla nakonec jejich privilegia zrušena. Samozřejmě nesměla chybět zmínka o nejznámějším z domažlických Chodů – Janu Sladkém Kozinovi.

Druhá část besedy byla věnována méně známým Chodům přimdským. I na Přimdsku stála řada chodských vesnic, i přimdští Chodové měli své rychty a svá privilegia, i oni bojovali za stará práva a i oni svůj boj prohráli.

Historický výklad byl provázán s výkladem etymologickým – žáci se seznámili s původem některých místních názvů (jako např. Stráž či Výhledy) i s původem názvu Chod.

Na závěr besedy přečetla paní Špačková dětem úryvek z pověstí o duchu Českého lesa – Niklovi.

Žáci se do besedy živě zapojovali, mnozí prokázali poměrně dobré znalosti o Chodech.

BESEDA S PANEM PROCHÁZKOU

Velmi zajímavou besedu si pro žáky Základní školy v Přimdě připravil regionální historik Zdeněk Procházka. Ve svém vyprávění se zaměřil na čtyři lokality: Starý Herštejn, Lučinu (Grafenried), Arnoštovu leštírnu a Přimdu.

Poutavé vyprávění znalce místní historie doplňovalo velké množství fotografií a obrázků, které dětem promítl. Při vyprávění o Starém Herštejnu se žáci seznámili nejen s historií tohoto starého šlechtického sídla, ale i s tím, jak probíhá archeologický výzkum. Na příkladu Lučiny (Grafenriedu) přiblížil pan Procházka dětem osudy mnoha obcí našeho kraje, které až do druhé světové války vzkvétaly, a nedlouho po jejím skončení byly zbořeny kvůli vzniku pohraničního pásma. Arnoštova leštírna byla jedním z mnoha sklářských podniků, které kdysi v našem pohraničí pracovaly. Pan Procházka popsal dětem zevrubně práci v leštírně i brusírně, vyprávěl i o objevení a odkrývání tohoto technického unikátu. Žáci, kteří leštírnu navštívili během exkurse po zaniklých obcích mezi Rozvadovem a Lesnou, si i díky fotografiím připomněli vlastní „výzkum“ podzemí továrny. Poslední část besedy věnoval pan Procházka Přimdě, přesněji řečeno přimdskému popravišti. Děti si prohlédly současné fotografie místa „na spravedlnosti“ a seznámily se rovněž s tím, jak asi původně vypadalo.

Beseda byla vskutku velice přínosná, vhodně doplněná obrazovým materiálem. Žáci sami ji hodnotili velmi kladně, jejich dotazy k tématu pan Procházka ochotně zodpovídal. Chtěli bychom mu touto cestou poděkovat za příjemně strávené dvě hodiny vyplněné řadou zajímavých informací.

BESEDA O TRADIČNÍ STRAVĚ V OBLASTI ČESKÉHO LESA

Zajímavou besedu si pro žáky Základní školy v Přimdě připravil ředitel Musea Chodska v Domažlicích, Mgr. Josef Nejdl. První část besedy byla věnována vývoji stravovacích zvyklostí lidí. Děti se dozvěděly, jak významnou změnou bylo i pro obyčejné lidi objevení Ameriky, díky němuž se do Evropy dostaly nové plodiny – brambory, kukuřice,… Ke značné změně ve stravovacích návycích došlo po druhé světové válce. Maso, které bývalo do té doby na jídelníčku spíše ve svátek, se náhle stalo pokrmem každodenním, objevily se školní a závodní jídelny s pověstnou UHO…

Druhou část besedy zaměřil pan Nejdl na tradiční recepty z Českého lesa, které se na české a německé straně příliš nelišily. Nejvíce variant receptů se dochovalo u pokrmu jménem toč. Ovšem původní recepty jsou velmi specifické – u většiny chybí údaje o množství ingrediencí, jak dlouho se jídlo připravuje („tak akorát“), neboť kuchařky vycházely z letité zkušenosti při vaření a měly vše „v oku“. Pan Nejdl zmínil i regionální kuchařku, kterou sepsal společně s panem Procházkou, a povyprávěl, jak nelehké bylo ji sestavit (těžko pochopitelné některé německé názvy ingrediencí, již zmíněné chybějící údaje o množství přísad aj.)

Beseda byla velmi zajímavá, žáci si z ní odnesli řadu nových poznatků. Chtěli bychom poděkovat panu Nejdlovi za příjemně strávené dvě hodiny, v nichž jsme se dozvěděli mnohé o někdejším životě obyčejných lidí.